Dyslexie

DYSLEXIE je nejčastější specifickou poruchou učení (SPU),která se naplno projeví většinou až po nástupu do ZŠ.

Mezi základní projevy školáků – dyslektiků patří velmi pomalé a obtížné čtení a neporozumění čtenému textu. Často tato porucha učení bývá také doprovázena špatným pravopisem.

Je možné dyslexii rozpoznat i dříve?

Prvotními příznaky dyslexie mohou být např. opožděný rozvoj řeči, obtížné vyjadřování, malá slovní zásoba nebo neschopnost vytleskat slovo po slabikách. Ovšem nic z těchto obtíží nemusí nutně znamenat, že dítě bude opravdu dyslektik. Může jít pouze o vývojové opoždění, které se časem srovná, až dítě „dozraje“.

Zpozornět bychom rozhodně měli, pokud dítě zná abecedu, ale není schopno písmena spojit do slabik a slov nebo vidí písmenka a čísla zrcadlově (např. číslo 53 vidí a „čte“ jako 35). Při jakémkoli podezření je vhodné se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu, kde s dítětem provedou odbornou diagnostiku a doporučí rodičům vhodný postup. 

Pomůcky pro dyslektiky

Pomoci dětem mohou vhodné pomůcky pro dyslektiky, které zajistí, že procvičování se stává zábavnějším a tedy snadnějším. Učení by mělo děti bavit! Je tedy mnohem výhodnější, když děti budou trénovat čtení například v komiksu svého oblíbeného hrdiny, než když budou předčítat text v čítance. Co si takhle zahrát hry se slovy? Nebo křížovky a doplňovačky? K tomu může výborně posloužit například publikace ZÁBAVNÉ ČTENÍ (nejen) PRO DYSLEKTIKY. A pokud má vaše dítě potíže i s pravopisem, může učivo procvičovat s našimi strukturovanými kartami. 

Příčiny dyslexie

Dyslexie je podmíněna poruchami v základních poznávacích schopnostech. Jejich příčinou je nejčastěji dědičnost, ale může být způsobena také nedostatečnou funkcí nervové soustavy nebo nedostatečným rozvojem některých psychických funkcí. Potíže pravděpodobně způsobuje slabá spolupráce obou mozkových hemisfér. Dyslexie v žádném případě není způsobena sníženým intelektem!

U některých dyslektiků je možné poruchu správným přístupem zmírnit, až odstranit a u jiných přetrvává v určité formě, až do dospělého věku. Vše tedy záleží na včasné diagnostice, závažnosti poruchy a v neposlední řadě také přístupu pečujících osob.